Byl konec roku 2018 a já začínal pomalu bilancovat, co se povedlo, co se úplně nepovedlo a jaká si dát předsevzetí do nového roku. Po osobní stránce se mi dařilo dobře, v podnikání jsem úspěšně realizoval několik krásných zakázek. Postupně mi však začínalo vadit, že stále pracuji pro někoho jiného.

„Je to špatně?“ ptal jsem se sám sebe. Vždyť podnikání je o práci pro druhé, nebo ne? Ale ten hlásek v mé hlavě neustále zpochybňoval tento názor.

Opakovaně jsem se vracel k myšlence, že moje práce přináší radost mým klientům – rostou a daří se jim. Ale kde jsem já? Ano, mám radost, když jsou moji klienti spokojení, ale jak rostou oni, stávám se pro ně méně potřebným. V určité fázi jejich růstu totiž začnou potřebovat víc, než jim mohu nabídnout.

To by ještě nebylo tak špatné – za 15 let podnikání jsem byl svědkem mnoha takových úspěchů. Ale chci to takhle dělat dál? Naplňuje mě to? Dělá mě to šťastným?

Měl jsem víc otázek než odpovědí, a takhle zakončit rok nebylo ideální. S příchodem nového roku jsem věděl, že musím něco změnit.

V roce 2019 budu dělat co nejvíce na vlastních projektech.

Když jsem se scházel s kamarády, často se mě ptali: „Na co myslíš? Co je s tebou?“ Byl jsem myšlenkami jinde. Necítil jsem se šťastný, protože jsem si pořád dokola kladl stejnou otázku: „Jsem šťastný? Co by mě opravdu udělalo šťastným?“ Seděl jsem s nimi, ale jejich problémy mě nezajímaly. A znovu se vrátila ta otázka: „Co by mě opravdu udělalo šťastným?“

Musel jsem si odpovědět. Jsem šťastný, když mohu něco tvořit. Miluji ten proces, kdy člověku pod rukama vzniká něco nového a krásného.

Většinu profesního života jsem věnoval tvorbě internetových prezentací. Každá zakázka mi přinášela možnost tvořit něco nového, což mě naplňovalo. Jenže roky plynuly, klienti přicházeli a odcházeli a já stále rozjížděl nové projekty. Je mi 40 let a co bude za 10, 20 let? Chci neustále rozjíždět projekty pro jiné a sledovat, jak klienti rostou?

Ne! Miluji tvoření a chci dělat radost dvakrát. Na začátku jsem byl na prvním místě já, na druhém klient. Postupně jsem si ale uvědomil, že největší radost mi přináší samotné tvoření. Dělat něco s láskou a nadšením samo o sobě naplňuje. Pomalu se mi v hlavě začala rodit myšlenka na „něco“, co bude přinášet radost lidem a mě dvakrát šťastným. Poprvé, když budu dělat to, co mě opravdu naplňuje, a podruhé, když vytvořím produkt, který bude dělat radost druhým.

Ale co to bude? Pokud chci něco vyrábět, nemůže to být jen o nákupu a prodeji. Musí mě to bavit a přinášet radost. Mělo by to být něco s dostatečným zájmem a potenciálem globálního prodeje. Co udělá radost dvakrát?

Malý, ale originální dárek by mohl tyto podmínky splňovat. Člověk má radost, když může udělat radost někomu jinému. To jsou dva klíčové principy, kterých jsem se rozhodl držet.

Dalších několik měsíců jsem ve volných chvílích přemýšlel o tom, co by to mělo být za věc, která mi změní život. Bylo pondělí 15. dubna a já si šel na ranní kávu do své oblíbené kavárny. U vedlejšího stolu seděly dvě slečny a jedna z nich rozbalovala balíček, ze kterého vytáhla náramek z přírodních kamenů. Tu radost v jejich očích si dodnes pamatuji.

A bylo to tu znovu – ten hlas, který mi říkal: „No, no … a v tom mi to došlo!“ Každý někdy nosil náramek. Holky, kluci, bez rozdílu věku a postavení. Je to doplněk, kterým se dá vyjádřit styl, dá se darovat a je dostatečně malý na to, aby mohl přinést radost po celém světě. Když se mě někdo zeptá, jak jsem přišel na nápad vyrábět náramky, odpověď je jednoduchá. Nepřišel jsem na něj – ten nápad našel mě.

Přišel jsem domů a začal hledat inspiraci. Objednal jsem si několik náramků z kůže, kamenů, stříbra i oceli. Každý náramek měl něco do sebe, ale o zpracování stříbra a oceli jsem nic nevěděl, a prodávat hotové výrobky jsem nechtěl. Začal jsem postupně studovat zpracování kůže a zjistil jsem, že bez předchozích zkušeností to nebude jednoduché. Ano, jsem manuálně zručný, ale doteď jsem byl hlavně ajťák. Postupně jsem se ponořoval hlouběji do problematiky a zjišťoval, kolik druhů kůží existuje a jak každá slouží k jiným účelům. Kůže jsou dostupné v nádherných barvách, ale kvalitní obarvení kusu přírodní kůže je skoro samostatný obor. Kůži jsem úplně nezavrhnul, ale musel jsem najít něco jiného, kde bych mohl udávat styl.

Další volbou bylo vyzkoušet přírodní kameny. Znáte to, když něčemu nevěnujete pozornost, jako by to neexistovalo, ale když se na něco zaměříte, najednou je to všude. Jen ten den jsem měl pocit, že náramky z přírodních kamenů nosí snad každý druhý člověk. Ale nevadí, konkurence je fajn, pomyslel jsem si. Objednal jsem asi 15 druhů kamenů, různé gumičky, vlasce na navlékání a další doplňky pro ozdobu náramků. Než vše dorazilo, trvalo to pár dní, a mezitím jsem studoval, jaké jsou možnosti navlékání a jaké uzly se používají, aby se náramek nerozvázal. Prostě mě to bavilo. Za pár dní dorazily objednané korálky a já se pustil do navlékání. Bylo to skvělé. Díky své zkušenosti s webovým designem jsem měl cit pro práci s barvami. Každému, komu jsem své výtvory ukázal, říkal: „Super, nádhera, ten chci taky.“ Zdálo se, že jsem na to přišel. První náramek jsem si udělal pro sebe, partnerka si navlékla další, a moje dcera hned tři. Jenže, jak to tak bývá, nic není bez komplikací.

Zaznamenal jsem, že objednané kameny sice přišly v objednaném množství, ale po navléknutí několika náramků jsem si všiml, že občas některá kulička vybočuje z řady. Pokud jsem chtěl zajistit maximální kvalitu, musel jsem každou kuličku zkontrolovat, zda je vyvrtaná přesně středem. To by nebyl až takový problém, ale po dvou týdnech nošení se elastický provázek roztáhl a náramek ztratil svůj původní tvar. A co mě úplně dostalo, byly „stříbrné“ doplňky, které přišly. Něco takového přece nemohu prodávat!

V této fázi jsem se musel zastavit a znovu si ujasnit, co vlastně chci dělat. Jak chci svou značku prezentovat a jak toho dosáhnout, abych byl spokojený jak s výrobkem, tak sám se sebou.

Začal jsem hledat další možnosti, jak dosáhnout 100% kvality. Pokud chci dělat radost klientům i sobě, musím odvádět precizní práci a používat ty nejlepší materiály.

Po třech měsících testování, přešlapů, omylů a zklamání mě navštívil kamarád, kterého jsem neviděl víc než dva roky. Zeptal se, jak se mi daří a co je nového. Nadšeně jsem mu vyprávěl o mém novém životním směru. Probrali jsme všechny klady a zápory a já se ho zeptal, zda by si takový náramek koupil. Po chvíli přemýšlení řekl: „Kdyby byl ten náramek ze dřeva, tak ano.“ A tehdy mi to došlo – úplně jsem zapomněl na dřevo.

Další tři dny jsem bloumal po internetu a hledal vhodné dřevo pro výrobu náramků. Uvědomil jsem si, že náramek se většinou nosí nepřetržitě – lidé se v něm koupou, plavou v moři a potí se. Proto jsem se zaměřil na exotické dřeviny, které se vyznačují vysokou hustotou, tvrdostí a odolností vůči klimatickým podmínkám.

Do úvahy připadalo teakové dřevo, wenge, cedr, santalové dřevo a eben. Po objednání vzorků jsem musel uznat, že nejlepší vlastnosti měl eben. Ale protože v našich končinách stojí 1 m³ ebenového dřeva přes 650 000 Kč, nebylo to ideální řešení pro rozjezd nového projektu. Při zvážení všech vlastností, jako je tvrdost, barva a cena, mi nejlépe vycházelo wenge. Je to nádherně zbarvené dřevo, tvrdší než teakové, které se používá na jachtách a vyznačuje se extrémní houževnatostí a odolností i v drsných podmínkách.

Když jsem měl jasno, které dřevo chci použít, objednal jsem výrobu kuliček. Zadání bylo jasné – kvalita na prvním místě, přesnost na druhém a cena až potom. Než byla vyrobena první várka kuliček, studoval jsem další možnosti, jak a na co navlékat dřevěné korálky, abych nemusel používat pružný silon, který jsem zjistil, že se po čase roztáhne.

Objednal jsem 20 různých provázků z bavlny, polyesteru a jejich kombinací a začal s navlékáním. Když jsem měl navlečeno 10 náramků z kamenů, rozdal jsem je kamarádům, aby je testovali v různých podmínkách. Po sedmi dnech se ozvala kamarádka s reklamací – náramek praskl. Když jsem zkontroloval, jaký provázek jsem použil, zjistil jsem, že to byla čistá bavlna. Krásně měkký materiál, ale při namáhání se brzy opotřeboval a přetrhl. Je také možné, že ostré hrany vyvrtaných kamenů přispěly k poškození provázku. Proto jsem začal ručně brousit otvory v kamenech diamantovým brouskem, abych minimalizoval riziko roztržení provázku.

Jednoznačně se osvědčil 100% polyester, který si i po několika měsících denního nošení, plavání v bazénu i moři zachoval své původní vlastnosti a vzhled.

Co se týká zapínání náramku, zvolil jsem styl, který umožňuje měnit velikost náramku o 4 cm, aniž by se změnila vzdálenost mezi korálky, a náramek tak vypadal stále dobře a jednoduše se sundával.

Z první várky kuliček jsem byl nadšený. Struktura dřeva wenge na kuličkách vynikla – byla to nádhera. Už mi nic nebránilo vytvořit svůj první náramek z dřevěných korálků. Byla to nádhera. Při nošení jsem si všiml, že náramek prochází proměnou – dřevo zprvu zesvětlá a po několika týdnech postupně ztmavne a získá krásnou patinu.

Po několika dnech testování a úprav jsem náramek doplnil o přírodní kameny, abych jej ještě vylepšil. Objednal jsem další korálky a separátory z pravého šperkařského stříbra a vytvořil svůj první opravdový šperk, který dodnes hrdě nosím.

Zanedlouho jsem si všiml, že se začaly množit dotazy, odkud mám ten náramek, kde jsem ho koupil a kdo ho vyrobil. A tehdy mi došlo, že by bylo dobré náramky označit nějakou vlastní značkou. Z předchozího projektu jsem měl zakoupenou doménu a vytvořené logo, ale protože nebyl čas, projekt se nerealizoval a logo skončilo „v šuplíku“. Sedl jsem k počítači a hledal, kde jsem logo uložil. Po několika minutách jsem ho našel. Když jsem na něj klikl, otevřelo se přes celý monitor logo „Macooin“. Přestože vzniklo více než před rokem pro úplně jiný projekt, cítil jsem, že patří právě sem. Někteří v něm vidí oči, jiní zase korálky – něco na tomto vizuálu je a mě se líbí. Macooin musel několik měsíců ležet v šuplíku, aby našel své místo na tomto světě. Zrodila se značka.

Hned jak jsem si ujasnil, pod jakou značkou budu své výrobky prezentovat, začal jsem hledat způsoby, jak dostat logo na náramky. Protože jsem se rozhodl pracovat primárně s exotickým dřevem, sáhl jsem po teaku. Skvělé dřevo s výbornými vlastnostmi a dlouhou životností. Objednal jsem kus teakového dřeva a začal vyrábět malé krychličky, na které by šlo logo vypálit v dostatečné velikosti, aby bylo dobře čitelné. Řezal jsem a piloval, a když jsem měl hotových prvních 10 kousků, přemýšlel jsem, jak tam zvěčnit svou značku. Naštěstí jsou dnes k dispozici technologie jako laserové gravírování. Na třetí pokus jsem dosáhl optimální hloubky gravírování, aby logo zůstalo čitelné i po decentním přebroušení.

Přinesl jsem si prvních 10 kousků do své improvizované dílny a začal je brousit, vrtat a frézovat. Poté jsem je na 15 minut ponořil do teakového oleje a nechal do druhého dne zaschnout. Nemohl jsem se dočkat. Nakonec jsem kousky dřeva dokonale vyleštil. Když jsem držel ten malý kousek dřeva s mým logem, jako by na mě promlouval, a já poprvé v životě pocítil lásku k dřevu.

Dnes je 1. září a po osmi měsících práce jsem schopen prezentovat svůj finální produkt, se kterým jsem maximálně spokojen. První etapa je za mnou, ještě mě čeká dlouhá cesta, ale jsem nadšený a hrdý na svou značku.